ANNA

Jmenuji se Anna. Pocházím z Ruska, ze Sibiře. Konkrétně z města Omsk. Je to velké město, kde jsem vystudovala Vysokou hudební školu, obor klavír, a navíc i dirigováni.  Trvalo to celkem sedm let, ale je to výborná škola a jsem šťastná, že jsem ji vystudovala.

Do Prahy jsem přijela v roce 2011, protože můj manžel už tady pracoval. V Praze vystudoval Vysokou školu ekonomickou. On je z Ukrajiny, já z Ruska a nechtěli jsme žit ani v Rusku ani na Ukrajině. Proto se nám Česká republika zdála jako ideální řešení. Pro nás je to neutrální zóna.

Když jsme přijeli do Prahy, nebylo to lehké. Nejtěžší byla čeština. Přestože je to slovanský jazyk stejně jako ruština nebo ukrajinština a jsou si dost podobné. Máme podobnou gramatiku, stejné pády, ale jiné koncovky a to je pro nás obtížné. Také máme úplně jiný přízvuk, na který se těžko zvyká.

Ačkoliv jsem tady už docela dlouho, stále v Praze nemám moc kamarádů. Proto jsem byla ráda za možnost navštěvovat Dámský klub CIC. Abych se s někým seznámila a cítila se tady lépe. Občas něco zahraji na akcích, které organizují dobrovolníci CIC.  Já sama skládám hudbu a ráda bych ji někdy předvedla i na veřejnosti.

Miluji umění. Hudba je můj svět. Když jsem byla malá, chodívala jsem na velikou chodbu v našem  domě, která měla výbornou akustiku a zpívala pro všechny nájemníky. Hudba mě vlastně doprovází celý život. Vždycky jsem věděla, že chci hrát na klavír.

Líbí se mi všechno tvůrčí, filmy, knihy a zvlášť divadlo! Jednou jsem si v něm i zahrála a byl to nezapomenutelný zážitek.

S manželem plánujeme zůstat v České republice a já věřím, že budu i nadále hrát na klavír nebo učit na něj hrát děti. V Omsku jsem pracovala jako učitelka hudby a i tady jsem jednu dobu pracovala v jedné ruské škole.  Líbí se mi pracovat s dětmi.