HANA

Jmenuji se Hana. Pocházím z Alžírska. V Alžírsku jsem bydlela v hlavním městě, kde jsem vystudovala žurnalistiku, obor audio-vizualizace.

Do České republiky jsem přijela v roce 2009. Přijela jsem za manželem, který v Praze už nějakou dobu pracoval.

Začátky byly dost těžké. Zvlášť první dva roky. Vůbec jsem nemluvila česky a je to strašný pocit, když ničemu nerozumíte. Já mluvím arabsky, francouzsky a berbersky, ale čeština je úplně jiná a těžko jsem si na ni zvykala. Nejhorší byly návštěvy u lékaře nebo pobyt v nemocnici, když se mi narodily děti.  Na začátku chodíval manžel se mnou a překládal mi, ale musel pracovat, já jsem pak stejně zůstávala sama a snažila se nějak mluvit. Pomáhala mi naštěstí sousedka, která mluvila česky i francouzsky. Pro nás cizince je velký problém jít k doktorovi, když mu nerozumíte ani nevíte, jak se ho zeptat na věci, které vás zajímají nebo trápí.

Ale na druhou stranu musím říct, že mě překvapilo, jak dobře jsou tady organizované nemocnice a kvůli neznalosti češtiny jsem tam nezažila žádný problém nebo nedorozumění. Byli chápaví a vycházeli mi vstříc.  Také jsem v Praze příjemně překvapena, jak jsou tady dobré školky. U nás tomu tak není. Moje dvě dcery chodí do výborné školky v Řepích,  kde jim dokonce vycházejí  vstříc kvůli naší víře a vaří jim vegetariánská jídla. Děti už mluví dobře česky, i já se snažím a učím se.  Zrovna jsem se zapsala na kurz češtiny v CIC.

Nemám tu moc kamarádek a byla bych strašně ráda, kdybych se nějak víc zapojila do české společnosti. Navštěvuji Dámský klub CIC, kde jsem našla kamarádky z Ruska, Ukrajiny a také z České republiky. Ráda potkávám lidi z různých zemí a kultur.

Plánujeme zde zůstat. Mým velkým snem je pracovat jako novinářka, ale bojím se, že to kvůli jazyku bude těžké. Pro začátek mohu alespoň dávat hodiny francouzštiny nebo arabštiny, pokud by o to měl někdo zájem. V každém případě, protože jsem momentálně v domácnosti, ráda bych se do nějaké práce pustila co nejdříve!